Gruzínský Kavkaz – Treky ve Svanetii - 2.

Kategorie:
Gruzínský Kavkaz – Treky ve Svanetii - 2.

Mám pocit, že každý muž narozený v Gruzii je předurčen k tomu, aby se stal řidičem. Řídí tu každý muž bez ohledu na věk a bohužel i bez ohledu na schopnosti. Cestování autem nebo minibusem je nejpřirozenější cestou, jak se po Gruzii dopravovat.

Přesuny po Gruzii

Nejznámější přepravní firma se jmenuje Georgian Bus. Domnívám se však, že se jedná spíše o agenturu, která si najímá lokální řidiče a jedná se více koordinátory a prodejce dopravy. S toho plyne fakt, že kvalita řidiče je tak trochu sázkou do loterie. Někdy vás veze zkušený a zodpovědný řidič, jindy si užijete adrenalinovou jízdu s patnáctiletým zabijákem. Individuálních řidičů jsou všude stovky. Všichni vás chtějí svést a zároveň obrat o co nejvíce peněz. Víc než kde jinde zde platí: Smlouvejte smlouvejte, smlouvejte! Vyjednávací agresivita je zde podobná jako např u řidičů v Kyrgyzstánu. Vždycky se lépe domluvíte se řidičem postaršího věku, než s mladíky, kteří jsou často velmi namyšlení a mají agresivní vystupování. Starší řidiči o zákazníky víc stojí, takže když k nim budete zdvořilí, lépe se domluvíte. Nejčastěji narazíte na 4x4 minivany Mitsubishi Delica (8 osob i s řidičem, minimum místa pro zavazadla), občas na Ford Transit.

Itinerář cesty, GPS souřadnice a mapy treků

1. den – Letiště v Kutaisi – Mestia

Přílet do Kutaisi, výměna peněz, koupě SIM karty a plynové kartuše, přejezd do Mestie s Georgian Bus (stálo v předprodeji 40 GEL/osoba, ale pokud využijete spolu-jízdu, tak přímo z Kutaisi (cca 10km od letiště) seženete jízdenky i za 25 GEL, ale už je to komplikované). Přejezd zabere cca 5 hodin. Kupte si v Mestii mapu oblasti Svaneti 1:50 000 (obchůdek se suvenýry asi 50 metrů za parkem v boční uličce). Ubytujte se v některém z penzionů nebo hostelů, popřípadě postavte stan v kempu (většinou v něčí zahradě). My jsme stanovali v nejskrytějším kempu na světě. Byl až skoro za městem cestou k letišti Mestia. Je tam vpravo od cesty pár několika patrových činžáků a přímo mezi nimi vede cesta k domu s velkou zahradou, malým jezírkem a houpací sítí hned vedle vstupní branky. Platili jsme zde úplně nejlepší cenu ze všech dní: 10 GEL/stan/2 osoby (záchod a sprcha byla v ceně). Místo nám doporučil řidič, který nás vezl z Kutaisi.

2. den – Mestia – Zhabeshi

Velmi jednoduchý trek. Na tomto odkazu se můžete podívat na mapu a zde jsou ke stažení GPS souřadnice. Nicméně bych doporučil trochu jinou variantu, než jsme šli my – na vyhlídkovém bodě (křižovatka polňaček na kopci před Zardlashi) jděte dál po značce (my jsme odbočili vlevo a hledali dobrodružnější trasu, která za moc nestála. Vedla prudkým svahem, nepostupným lesem a nebezpečnými sesuvy – hodně nebezpečné místo). Pak za vesnicí Cholashi nepřekračujte řeku a nejděte po silnici (pravá strana řeky), ale jděte po značce podél řeky (levá strana řeky). Tato cesta vás zavede do Zhabeshi a řeku překročíte až v ní. Tato trasa nebyla v mapě vyznačena, ale na místě je cesta značena dobře. Ve vesnici už na nás čekal podnikavý klučina, který nás přesvědčil, abychom spali u něj na zahradě. Ceny už šly trochu nahoru - 20 GEL/osoba.

3. den - Zhabeshi – Adishi

Druhý den začal trek hodně ostrým výstupem skoro až na vrchol sjezdovky. Tak byla vybudována teprve nedávno (a přetínala nějaké původní cesty), takže jsme na chvíli ztratili značenou cestu, ale po chvíli se na ni zase napojili. Těsně pod vrcholem značka ze sjezdovky odbočuje prudce doprava a následuje moc hezký trek až do Adishi. Samotné Adishi nikoho z nás nenadchlo, protože vypadá spíš jako hromada rozpadajících se zřícenin, mezi kterými je jen dobytek a hromada hnoje. Rozhodli jsme se, že se utáboříme až někde za vesnicí. Když vydržíte ještě cca půl kilometru, tak zhruba 100 metrů za potokem je po pravé straně hezké místo na stany. Není na něj z vesnice vidět, protože je už za horizontem. Mapa treku ke shlédnutí na tomto odkaze, GPS souřadnice ke stažení zde.

4. den – Adishi – Iprali

Původně jsme plánovali trek Adishi – Chkhunderi (podle mapy jediný vrchol přes 3000m) – Khalde. Napřed jsme museli přebrodit široký a prudký potok, který teče z ledovce Adishi Glacier. Bylo docela úsměvné, jak desítky cestovatelů běhali podél celého potoka a hledali nějaké dobré místo na přebrodění, podle toho co se dočetli na internetu. My jsme bez problémů překročili potok přesně tam, kde vedla značka (oni dobře věděli, proč ji tam nakreslili). Hned po té to všichni začali po nás dělat také. Čekalo nás dlouhé stoupání na vrchol kopce s výhledem na ledovec Adishi Glacier a celé údolí Adishi. Když jsme došli na nahoru na rozcestí (Khalde/Chkhunderi), rozhodli jsem se vrchol dobýt. Napřed to vypadalo, že je coby kamenem dohodil, ale zdání někdy klame. Trvalo ještě celou hodinu, než jsem tam dorazili, ale minimálně co se týká výhledů – stálo to za to. Na vrcholu jsme dostali nápad, že bychom se nemuseli vracet zpět na rozcestí, ale zkusili bychom trefit přímou zkratku do Iprali. Na mapě byly zakreslené celkem jasné pěšinky (Mapa od Terra Quest – 3 zakreslené cesty), tak jsme mysleli, že cestu nemůžeme minout. Nebyl to úplně nejlepší nápad. Cesta zmizela po třiceti minutách a po té nás čekalo hororové hledání cesty do Iprali. Během něj jsme chodili ve strmých svazích kopce, přecházeli velmi nebezpečné sesuvy a nakonec se prodírali super-hustým lesem a doufali, že někde nebude nějaký sráz. Byli jsme už hodně unavení, blížila se noc a docházela nám voda. GPS nám naštěstí pomáhala držet směr a nakonec jsme se štěstím do Iprali dorazili – upocení, vyčerpaní, poškrábaní i poštípaní. Na tomto odkazu můžete vidět trasu, kterou jsme plánovali původně a zde si můžete stáhnou GPS souřadnice této trasy. Na konci článku si pak můžete stáhnout GPS souřadnice trasy, kterou jsme absolvovali my. V Iprali je výborný kemp úplně - dole na pravé straně vesnice. Zaplatíte 5 GEL za stan a 5GEL/osoba za využití záchodu a sprchy. Docela dobře tu vaří a je to jediné místo během treku, kde jsme se SIMkou Geocell neměli signál.

5. den – Iprali – Ushguli

Další den se naše skupina rozdělila. Jedna část týmu pokračovala po červené značce přes Lathpari Pass (mapa a naplánované GPS souřadnice treku). Už na mapě to vypadalo jako hodně dlouhý a náročný trek, bez jakékoliv možnosti doplnit vodu. Výhledy prý byly fantastické, nicméně to byl trek na hraně. Mám informaci, že cesta byla jasná pouze do místa těsně před průsmykem Gorvashi a po té zmizela. V mapě od Terra Quest je sice zaznačená, ale v reálu buď neexistuje, nebo se dá jen velmi těžce nalézt. Přátelé mohli dál pokračovat jen díky GPS navigaci v telefonu (trasu měli uloženou a navigovali se pomocí aplikace Alpenvereinaktiv). Druhá půlka týmu pokračovala do Ushguli po opačném hřebenu, vlevo od silnice. Pohybovali jsme se po stezce cca 600m nad silnicí. Nebyla to žádná výhra, nic vzrušujícího – prostě jen stezka přes louky s vysokou trávou (nic pro alergiky) a přes lesy. Nicméně byla to kompromisní varianta. Z Iprali do Ushguli můžete jít buď hodně náročnou trasou přes Lathpari Pass, nebo po silnici (kde jezdí stovky aut s turisty), nebo touto málo známou pěšinou (aby jsme se na ni dostali museli jsme na konci Iprali – za mostem přes řeku – vlézt nějaké rodině na dvorek, protože stezka začínala za uskupením cca 5ti domů kousek nad silnicí). Mapu této alternativní cesty naleznete na tomto odkazu a zde si můžete stáhnout GPS souřadnice.

6. den Ushguli – ledovec Shkhara – Ushguli

Vesnice Ushguli patří mezi památky UNESCO, nicméně podle mě se jedná o nejškaredější vesnici na světě plné exkrementů a zápachu. Neshledal jsem na ní nic romantického, stejně jako ve vesnici Adishi. Utábořili jsme se až nahoře na kopci v Guesthouse Oliver, hned vedle obchodu. Guesthouse Oliver měl dokonce svoji stránku na www.booking.com (teď už jsem ji tam nenašel), nicméně tam byly uveřejněné velmi zkreslené informace. Snaží se vás oškubat co to jen jde. Ceny jsme si domluvili se starým pánem a vyjednávali jsme tak, aby cena byla naprosto jasná. Ale po té, co jsme si objednali nějaké jídlo, chtěli na záchod, nebo se umýt, začaly se hned vršit další poplatky. Vše s odůvodněním, že starý pán neumí anglicky, a tak ty domluvené ceny jsou vlastně všechny špatně. Hledali jsme si pak nějaké informace na internetu a zjistili, že to takhle hrají na každého – tohle místo je prostě taková cestovatelská past. Nakonec jsme tam ale zůstali, protože ze všech míst tam byla nejlepší rovinka pro stany. Nicméně příště bych si při vyjednávání všechno natvrdo napsal na papír. Ceny byly 10 GEL/osoba ve stanu, 5 GEL stála koupelna a toaleta. Když si objednáte nějaké jednoduché jídlo, přinesou ho vždycky mnohem víc a chtějí ho pochopitelně i víc zaplatit.

Nicméně příští den jsme zde nechali postavené stany a jen s malými baťůžky vyrazili ke ledovci pod horu Shkhara (5203m). Trek je velice jednoduchý, ale musíte si dát pozor na louky porostlé Bolševníkem, těsně před příchodem k ledovci. Měl jsem krátké kalhoty a tak jsem si z výletu odnesl těžkou kožní alergickou reakci, ze které jsem se dostával ještě po návratu domů. Pokud byste chtěli kousek od ledovce zůstat na noc, tak je tam moc hezké tábořiště. Mapa treku a GPS souřadnice.

Všechny články o treku ve Svanetii

Gruzínský Kavkaz – Treky ve Svanetii - díl 1. - příjezd a základní informace
Gruzínský Kavkaz – Treky ve Svanetii - díl 2. - přeprava a itinerář cesty do Ushguli
Gruzínský Kavkaz – Treky ve Svanetii - díl 3. - itinerář cesty, GPS souřadnice a mapy ke stažení