Rumunský Retezat - přechody na těžko 2.

Kategorie:
Rumunský Retezat  - přechody na těžko 2.

Část území pohoří pokrývá Národní park Retezat, první rumunský národní park a díky tomu se jedná o místo s mnoha omezeními a zákazy – což je na rumunské poměry poměrně nestandardní. Nicméně nemusíte se bát, že by vás po horách naháněli rangeři, kteří by hlídali každé porušení pravidel. Pořád lze počítat s jistou benevolencí.

6. den – Stana de Rau – Vf. Tapului – Portile Inchise – Saua Vf. Mare – jezero Gales

Druhý den byl zase o něco těžší než předcházející. Vše co jsme předchozího dne sestoupali, jsme teď museli vystoupat. Původní plán byl dojít k jezeru Tapului, pak překonat sedlo a kolem jezera Gales dojít k Cabana Pietrele. Cesta k jezeru Tau Tapului 2070m byla naprosto vertikální. Vertikálních 400 výškových metrů lesem po modré značce byly opravdu slušná rozcvička, takže jsme po dvou hodinách došli k Tau Tapului úplně propocení a vyčerpaní. Jezero bylo krásné, opuštěné a pochopitelně se v něm nesmí koupat. Asi nemusím psát jak to dopadlo. Po velmi dlouhé odpočinkové pauze jsme vyrazili směr sedlo. V těchto místech nám se nám trochu lišili údaje v papírové mapě a v GPS (OpenMTBMaps). V přístroji se nám zobrazovalo cest několik a ta hlavní měla vést přes vrchol Vf. Tapului. Pak nám to ukazovalo nějakou zkratku přes suťovisko, do kterého se nám nechtělo. V papírové mapě byla zase jenom trasa přes suťovisko. Po chvíli přemýšlení jsme se dohodli, že potřebujeme dobýt zase nějaký vrchol a šli podle GPS. Popravdě.. v GPS přístroji jsme měli zapnutý horolezecký mód (takže nám ukazoval i hodně strmé cesty) a daná cesta byla dost prudká, technicky těžká a fyzicky vyčerpávající a naprosto vertikální. Viděli jsme z oficiální červenou značku, které vedla přes suťovisko, ale ten vrchol jsme prostě dobýt chtěli. Úspěšně jsme ho dosáhli a užívali si fantastické výhledy na okolní vrcholy, údolí a jezera. Byla to velmi fotogenická chvilka. Vesele jsme pokračovali směr sedlo Saua Vf. Mare, ale úsměv nám brzy zamrznul na rtech. V tu chvíli jsme pochopili že vykřičníky, které na mapě byly, se nevztahovaly na cestu suťoviskem, ale zejména na úsek pojmenovaný Portile Inchise. Ten úsek byl dlouhý asi jen 200 metrů, ale překonávali jsme ho asi dvě hodiny. Tato část vypadá jak obrovský kamenný hřeben vražený mezi dvě hory. Jedná se o pasáž s lezeckými úseky, které nejsou nijak zajištěné. Pokud je přelézáte s těžkými batohy, tak se opravdu zapotíte. V tomto místě musíte být extrémně opatrní, nelézt tudy při horším počasí… upřímně – radši tudy nelezte vůbec. Kdyby se vám cokoliv stalo, nedovoláte se pomoci, není tam nikde signál. Naštěstí jsme toto místo úspěšně překonali a ze sedla Saua Vf. Mare pokračovali serpentinami v úbočí hory k jezeru Gales. Dorazili jsme k němu kolem půl šesté a rozhodli se, že nemá cenu pokračovat až do tábořiště k Cabana Pietrele – byli jsme hodně vyčerpaní. A tak zákaz-nezákaz jsme si postavili stan a začali vařit. Bylo to romantické. U jezera jsme byli sami a před západem slunce se přes nás prohnalo stádo ovcí. Bačovi jsme v rámci přátelských vztahů nabídli horký čaj a užívali si samotu a nádherné výhledy.

7. den – jezero Gales – Cabana Gentiana – jezero Bucura

Ráno nás čekal sestup do údolí. Strategicky jsme se rozhodli neztrácet výšku sestupem až k Cabana Pietrele, ale na první možné odbočce jsme zamířili k Cabana Gentiana. U ní jsme posvačili, dočepovali vodu a pokračovali údolím směrem na jih k jezeru Bucura – tentokrát z opačného směru než několik dnů před tím. Po cestě jsme minuli pasoucí se stáda krav a skupinku koní. Koně tentokrát odmítli námi nabízený hroznový cukr a místo toho nám začali okusovat trička a batohy pokryté krystalizovanou solí. Už potřetí jsme vystoupali do sedla Curmatura Bucurei (ale z jiné strany), provedli nezbytné aktualizace na Facebooku, provedli kontrolu mailů a předpovědi počasí. Pak jsme sestoupili k jezeru Bucura a narazili na několik skupin Čechů a užívali svoji zdánlivou důležitost odpovídáním na jejich všetečné dotazy na možnosti trasy.

8. den – jezero Bucura – Poarta Bucurei – Vf. Retezat – Vf. Bucura I. - jezero Bucura – Saua Judele – jezero Zanoaga

Tento den jsme vyrazili na vrchol, podle kterého se jmenuje celé pohoří tj. Vf. Retezat 2482m. Možností jak se na vrchol dostat je několik, zvolili jsme takový postup abychom si je užili všechny. Vyrazili jsme prostřední cestou kolem jezírek do sedla Poarta Bucurei 2280m a pak pokračovali po úbočí hory Vf. Bucura I. Až do sedla Saua Retezatului 2251. Trasa byla zajímavá, neustále se měnila nicméně už od rána foukal silný vítr se silnými poryvy. A tak jsme museli postupovat velmi pomalu a opatrně. Když jsme dorazili na vytoužený vrchol foukalo tak silně, že jsme raději ani nesundávali batohy, protože s větší váhou jsme měli větší stabilitu – foukalo opravdu ďábelsky. Díky tomu jsme se nahoře dlouho nezdrželi a vydali se nazpět. Po cestě jsme využili hned první odbočku a téměř vertikální cestou po kamenech jsme vyšplhali na vrchol Vf. Bucura I. Pak jsme sestoupili do oblíbeného sedla Curmatura Bucurei a dolu k jezeru. Protože bylo teprve necelých 17 hodin rozhodli jsme se pokračovat až k jezeru Zanoaga. To znamenalo vše sbalit a překonat další převýšení přes 300m. Takhle ke konci dne a po náročných výstupech jsme už stoupali s totálním vypětím sil. Nahoře foukalo tak silně, že nás poryvy větru shazovaly ze stezky. Nicméně kolem osmé hodiny jsme již stanovali u jezera Zanoaga. Je zde opět chata horské služby a strážci poctivě hlídají nedotknutelnost jezera. Stanovali jsme zde my a tři rumunští studenti (ve stanu české výroby Husky).

9.den – jezero Zanoaga – Cabana Gura Zlata – Simeria

Další den jsem vyrazili směr Cabana Gura Zlata. Psychicky jsme se připravili na prudký sestup a na bolest kolenou. Sestup cca 1200m byl opravdu náročný a nebylo během něho nic, co bychom si užívali. 90% cesty vede po rozbité cestě lesem. Nic nevidíte a jen se motáte po serpentinách. Čím níže jsme byli, tím více stoupala teplota, takže pot z nás začal téct proudem. Gura Zlata je oblast kolem silnice, která vede k přehradě Lacu Gura Apei. Bylo to tam docela „mrtvé“ a vzhledem k tomu, že jsme byli dva velcí špinaví muži s batohy, tak naše stopování nemělo úspěch. Když se z lesa vymotáte na silnici, musíte se po ní cca 200 metrů jakoby vrátit a tak se dostanete k hotelu Cabana Gura Zlata. Tam si můžete objednat nějaké jídlo (očividně tam jsou velcí fandové friťáku a zapražených polotovarů) a pití a co je důležitější, dá se tam domluvit odvoz na nějaké rozumné místo (dopravní uzel). Ve dvou jsme zaplatili cca 135 LEI (cca 600 CZK) za odvoz taxíkem do Simerie (významný železniční uzel). Simeria je vzdálená cca 70 km, takže cena více než akceptovatelná a kde jinde by se měl člověk projet autem značky Dacia než v Rumunsku. V Simerii není vlastně vůbec nic, paní na pokladně moc anglicky neuměla, ale domluvit se ní nějak dalo. Protože nám zbývalo cca 5 hodin do odjezdu vlaku do Budapešti, vydali jsme se do centra. Musíte přejít most přes nádraží a vyjdete rovnou u Carrefouru (jediné místo, kde se ve vedrech ochladíte). Pak jsme si sedli na lavičku do parku a prohlíželi fotky co jme za ten týden nacvakali. Na hlavní třídě je řada barů, kaváren a restaurací a tak jsme si skočili do místní pizzerie a vůbec to nebylo špatné.

10. den – Transporty

Simeria – Budapešť – Brno
V noci jsme nastoupili do rychlíku a s asi hodinovou přestávkou v Budapešti (je potřeba koupit jízdenky s místenkou) jsme byli za pár hodin v Brně.

Doporučení

  • Peníze – všude, ale opravdu všude jsou bankomaty. Nemá smysl si brát jakákoliv eura nebo dolary

  • Na železničních stanicích se platí normálně kartou

  • Lokální vlaky nejezdí na čas, zpoždění 2 hodiny na dvouhodinové trase je zcela normální

  • Mobilní prokryti Rumunska je v pohodě, pohoří Retezat pokryto není.

  • Anglicky se dnes už domluvíte naprosto všude

  • Dneska už mi Rumunsko přijde jako moderní civilizovaná země, jen stále ještě trochu chudší než klasická evropská země

  • Vše je tam relativně levné

  • Minimálně Retezat a Fagaras jsou jakožto nejnavštěvovanější pohoří dobře značená

Odkazy a soubory k stažení

Doporučené články

Retezat jako vstupní brána rumunských hor

Retezat je velmi vhodné pohoří zejména pro začínající cestovatele a milovníky hor. Je snadno a rychle dostupné, treky se dají realizovat jako krátké výstupy nalehko se základnou u jezera Bucura, v terénu jsou pracovníci horské služby a cesty jsou relativně dobře značené. Pokud se rozhodnete pro dobrodružnější způsob návštěvy této oblasti, tak se docela zapotíte a můžete se dostat do situací, kdy budete muset překonat nebezpečná místa a v případě neštěstí nebudete mít možnost rychlé záchrany. Ať tak či tak – pokud budete dobře plánovat, budete dobře vybaveni materiálově, fyzicky i teoreticky – nemáte se čeho bát a toto krásné a nesmírně fotogenické pohoří si užijete až do morku kostí.

První díl tohoto cestopisu: Rumunský Retezat - přechody na těžko 1.