V nohách třes, žaludek sevřený strachem, příliš se kolem sebe nerozhlížím a pomalu pokládám nohu přes nohu na visutém mostu. Spolu s kluky míříme do středu tohoto mostu, kde se pohupuje kabina na lanech. Čeká mě zatím nejvíce adrenalinový zážitek za celý můj dosavadní život. Jdu si skočit největší houpačku světa.
V minulém díle našeho putování po největším ostrově Karibiku jsem se zaměřil především na to, na co si dát pozor před odjezdem. V této části se již podíváme po reáliích Kuby. Čeká nás město Havana, oblast okolo Zátoky sviní a „perla Karibiku“ město Cienfuegos. Zaměřím se hlavně na moje dojmy z těchto míst. Pokud vás zajímají tvrdá data, určitě vám poradí strýček Google nebo tetička Wikipedie.
Procházíte krajinou. Země je sytě červená. Je suchý parný den. Jdete zeleným údolím pod vrcholky skal, tyčících se ze země jako zuby divoké šelmy. Nad hlavami vám krouží černí ptáci. Supi. Najednou si všimnete, že nedaleko před vámi se tvoří hejno těchto mrchožroutů a automaticky zpozorníte. Na mysl vám padne scéna ze starých westernů, které jste jako děti sledovali.
Máte rádi dobrodružství nebo se držíte při zemi a dobrodružství raději prožíváte bezpečně se svými oblíbenými hrdiny v kinosálech? Jedním z trendy dobrodružství dnešních dní je stopování neboli cestování autostopem. Stopování sebou kromě požadovaného dobrodružství či vysněné cílové destinace nese i spoustu dalších výhod.
Je noc. Ticho. Hladinu laguny čeří jen dopadající bidlo, které rozráží vodní hladinu. Ta pak s jemnými šplouchanci naráží do boku gondoly. Nacházíme se v městě na laguně, někdy také nazývaném jako město na kůlech – v Benátkách. Kromě netradiční infrastruktury s vodními taxíky, rejem masek při světovém karnevalu ho proslavily právě projížďky na gondolách.
Funím, ale nevzdávám se. Šlapu do pedálu, co mi jen síly stačí. Nějaké polední sluníčko, které mi dopadá na nechráněná holá záda mě přece nemůže v nejmenším rozházet. Nacházím se někde mezi městem Znojmo a kempem na Vranovské přehradě, na jedné z nesčetně mnoha cyklostezek v České republice.
V průběhu podzimu jsme začali plánovat cestu na Srí Lanku. Země slonů, divokých mořských vln, rybářů a čaje se zdála být zajímavou bránou pro mezinárodní verzi programu Treasure Hunt do Asie. Rozhodli jsme se tedy na vlastní kůži tuto zemi trochu poznat, navštívit zajímavá místa a případně získat nějaké kontakty na potenciální obchodní partnery. Vzhledem k pracovní vytíženosti jsme se rozhodli využít období vánoc a museli jsme se tak poprat šibeniční časovou dotací devíti dnů.
Část území pohoří pokrývá Národní park Retezat, první rumunský národní park a díky tomu se jedná o místo s mnoha omezeními a zákazy – což je na rumunské poměry poměrně nestandardní. Nicméně nemusíte se bát, že by vás po horách naháněli rangeři, kteří by hlídali každé porušení pravidel. Pořád lze počítat s jistou benevolencí.
Retezat je nádherné rumunské pohoří v oblasti jižních Karpat. Je to třetí nejvyšší pohoří (po pohořích Fagaras a Paring) a je to taktéž jedno z nejnavštěvovanějších pohoří Rumunska. Počátkem srpna 2017 jsme se rozhodli vyladit formu a využít deset prázdninových dnů k fyzicky výživným přechodům právě v oblasti Retezatu.
“Bože, vždyť ten žebřík byl dlouhý, jako kdybych nad sebe naskládala tři osmipatrové klasické paneláky. A my jsme tou rourou lezli nahoru a dolu úplně bez jištění,” s hrůzou si uvědomuji, když jsem zpátky na povrchu po náročné tří hodinové exkurzi podzemím Moravského krasu. Ovšem na rozdíl od běžných turistů jsem nenavštívila ani Kateřinské jeskyně, neprojela se lodičkou Punkevními jeskyněmi ani neshlédla vojenské muzeum v jeskyni Výpustek.
