Od mincí až po granáty
Svůj volný čas tráví na polích nebo v lesích s nezbytným detektorem kovu, s jehož pomocí se snaží odhalit dávno ztracené poklady. Těchto novodobých hledačů je v České republice několik tisíc.
Najdou se mezi nimi nadšenci do historie i numismatiky. Zajímají se o vojenství, čtou historické knihy, studují staré prameny. A potom vyráží do terénu.
Objevit ztracený poklad není ani s detektorem zdaleka tak snadné, jak by se laikovi mohlo na první pohled zdát. Zkušený hledač totiž musí v prvé řadě vědět, kam jít. Musí si vytipovat místa, kde se v minulosti nacházely zajímavé objekty, kudy mohli procházet vojáci, kde stála někdejší vesnice…
A tato místa musí být samozřejmě přístupná. Soukromé pozemky nebo oficiální archeologická naleziště jsou bez patřičných povolení tabu.
Pak přichází na řadu samotné hledání. Dlouhé hodiny, na jejichž konci nemusí být žádný závratný objev. To, že detektor zapípá, ještě neznamená výhru, i když srdce každého hledače se v tu chvíli jistě rozbuší.
V půdě se však může skrývat třeba jen vyhozená plechovka, stará trubka nebo ztracený kus zemědělské techniky. Pokud má ovšem hledač štěstí, může objevit staré mince, knoflíky z uniforem, pečetidla, nebo dokonce nevybuchlou munici. Tu je samozřejmě potřeba nahlásit policii.
Pro zábavu, ne pro peníze
Cílem hledání pokladů pomocí detektoru by rozhodně nemělo být zbohatnutí. Slušní hledači jsou především fanoušci historie, které baví odkrývat stará tajemství a příběhy. Každý nález poctivě hlásí, jak jim ukládá zákon.
Archeologové nemají s těmito detektoráři problém. Naopak – mohou s nimi cíleně spolupracovat a brát je v podstatě jako amatérské kolegy.
Každý nálezce má samozřejmě nárok na nějakou tu finanční odměnu. Ta ovšem nebývá nijak vysoká, což je možná důvod, proč tento zpočátku nevinný koníček láká i hledače nepoctivé.
Těm jde v prvé řadě o zisk a cokoli objeví, nabídnou raději soukromému sběrateli, který jim může zaplatit mnohdy vysokou sumu. Naštěstí je těchto lidí menšina.
Drtivá většina novodobých hledačů si totiž užívá především „lov“ samotný. Zda bude na jeho konci jen pár starých knoflíků nebo skutečný historicky cenný poklad, je už tak trochu vedlejší…
Časté otázky
Kolik je v Česku hledačů pokladů s detektorem?
Několik tisíc. Najdou se mezi nimi nadšenci do historie i numismatiky, kteří čtou historické knihy, studují staré prameny a zajímají se o vojenství.
Kde se smí hledat detektorem kovu?
Jen na přístupných místech. Soukromé pozemky a oficiální archeologická naleziště jsou bez patřičných povolení tabu. Zkušený hledač si navíc předem vytipuje místa, kudy procházeli vojáci nebo kde stávala vesnice.
Co se dá detektorem najít?
Staré mince, knoflíky z uniforem, pečetidla, někdy i nevybuchlou munici, kterou je potřeba nahlásit policii. Častěji ale detektor zapípá kvůli vyhozené plechovce, staré trubce nebo kusu zemědělské techniky.
Jaká pravidla musí hledač s detektorem dodržovat?
Každý nález poctivě hlásit, jak ukládá zákon, chovat se ohleduplně k přírodě a respektovat soukromé pozemky i platné vyhlášky. Vykopané jámy po sobě zahrabat.
Pravidla nejen pro začátečníky
Pokud se chcete do hledání pokladů pomocí detektoru pustit, mějte na paměti, že musíte dodržovat jistá pravidla. Patří sem především ohleduplné chování k přírodě, respektování soukromého pozemku a platných vyhlášek.
Jámy, které vykopete, po sobě zase zahrabejte – místo by při vašem odchodu mělo vypadat, jako byste tam ani nebyli.
