Duna

Duna

Velkolepé sci-fi eposy už nejsou v kinech tak běžné jako dříve. Z velké části je nahradily komiksové filmy, které jsou z pochopitelných důvodů o něco rentabilnější. 

Samozřejmě, někdo může namítnout, že tu jsou Hvězdné Války a nejnověji Avatar, ale to jsou spíše výjimky potvrzující pravidlo.

I proto je možné hledět na novou filmovou Dunu tak trochu jako na zjevení.

Konečně to vyšlo

Už od prvopočátku se nejednalo o žádnou finanční jistotu. Naštěstí se obavy mnohých, že půjde o kasovní propadák, nenaplnily. Film na sebe vydělal a už se připravuje druhý díl. 

Za úspěchem však nestojí dobře cílená reklama ani léty zavedená franšíza jako v případě výše zmíněných snímků, ale prostý fakt, že tenhle film je prostě skvělý.

Román Duna zcela oprávněně patří do zlatého fondu sci-fi literatury. O filmech se to však říci nedá, respektive ještě donedávna nedalo. První pokus o zfilmování tohoto literárního veledíla učinil v roce 1984 David Lynch a selhal. Děj byl totiž až příliš zkratkovitý a často nedával smysl.

V roce 2000 se pokusila značce napravit renomé televizní minisérie, která byla sice mnohem delší, a tudíž pochopitelnější než původní film, avšak levná produkce a druhořadí herci v titulních rolích projektu dost uškodili. Děti duny, přímé pokračování minisérie, už byly v mnoha ohledech lepší, ale stále tomu něco chybělo. 

Až nová inkarnace dodává značce to, co si skutečně zaslouží – velkorysý rozpočet, nebývale hvězdné obsazení a výtečného režiséra v podobě Denise Villeneuvea. Ten už má za sebou takové hity jako Sicario, Zmizení či Příchozí.

Komplexní svět

Duna je v mnoha ohledech podobná Pánovi prstenů. O fantasy sáze se také říkalo, že nejde zfilmovat. A jak vidno, zase tak velký problém to nakonec nebyl. 

S Dunou je to stejné. Vzhledem k její komplexnosti se režisér Denis Villeneuve rozhodl na to jít od lesa a film rozdělil na dvě půlky. Ta první šla do kin na podzim roku 2021, ta druhá se tam chystá letos.

Základní premisa filmu i knihy je poměrně tradiční – příběhů o zradě a pomstě už máme za sebou mraky. Tentokrát je to ale přeci jen trochu jiné. Vše se totiž odehrává v dokonale vymyšleném světě plném gigantických písečných červů, levitujících tlouštíků, živých počítačů, osobních štítů a samozřejmě koření. To nejenže prodlužuje život, ale zároveň se používá k mezihvězdným cestám, které by bez něj nebyly možné.

A jako na potvoru je toto koření extrémně vzácné. Nachází se totiž na jediné planetě ve známém vesmíru, a sice na Arrakisu, planetě známé jako Duna.

Trochu jiný blockbuster

Hlavní roli si v nové Duně střihl Timothée Chalamet a nutno dodat, že lepšího Paula Atreida bychom dnes asi hledali jen stěží. 

Ovšem ani vedlejší role nejsou obsazeny žádnými ochotníky. Jména jako Zendaya, Jason Momoa, Oscar Isaac, Rebecca Fergusonová či Stellan Skarsgard zná každý alespoň trochu znalý filmový milovník.

Mimo výtečného příběhu i obsazení však nová Duna nabízí i úžasnou vizuální podívanou, před kterou se většina soudobé hollywoodské produkce může schovat. 

Štítky

Filmový zážitek

I přes všechny své klady nejde o dílo, které by zvládlo oslovit úplně každého. Hlavně diváci, kteří od tohoto filmu očekávají epické vesmírné i pozemní bitvy, budou asi zklamaní. Duna svůj příběh vypravuje pomalu a akci nabízí pouze v homeopatických dávkách. 

I tak dokáže diváka na dvě a půl hodiny zcela uhranout. Není to ale zadarmo. Aby člověk příběhu dokázal propadnout, musí být nejen naladěný na tu správnou notu, ale i dostatečně soustředěný. Pouze v takovém případě je možné očekávat odměnu ve formě úžasného filmového zážitku.