Fenomén Sherlock Holmes

Fenomén Sherlock Holmes

Těžko soudit, zda Arthur Conan Doyle v době, kdy začal tvořit svou nejznámější postavu, alespoň tušil, jakou lavinu zájmu o detektivní žánr strhne. Začalo to nenápadně – románem Studie v šarlatové, který nejprve odmítlo několik nakladatelství. První dobrodružství Sherlocka Holmese však nakonec přece jen vyšlo – časopisecky – a pak se začaly dít věci.

Detektivní ikona

Sherlock Holmes se stal naprostou literární hvězdou. Snad každý dokáže vyjmenovat typické atributy této fikční postavy – lupu, dýmku, housle nebo třeba kostkovanou čepici.

Geniální dedukční schopnosti britského detektiva udaly další směr, jakým se detektivky od jeho vstupu na scénu ubíraly, jeho osobitý charakter a určitá neuchopitelnost jeho povahy byly inspirací pro řadu dalších postav.

Romány, povídky a nenávist

Přestože se případy Sherlocka Holmese odehrávají ve více než padesátí povídkách, pro čtenáře zůstávají nejzajímavější čtyři romány, které jsou mu věnovány. Jedná se o vůbec první Holmesův příběh Studie v šarlatové, vydaný 1887, následný Podpis čtyř, zřejmě nejoblíbenější Pes baskervillský a pozdní Údolí strachu.

Ze zmíněných povídek je pak zřejmě nejslavnější Skandál v Čechách, kde detektiv potká svou famme fatale Irenu Adlerovou, Poslední případ, v němž Holmes umírá po střetu se svým úhlavním nepřítelem profesorem Moriartym, a Prázdný dům, kde se detektiv, jenž přežil svou smrt, vrací na scénu.

Známý příběh vypráví, že Artur C. Doyle začal k psaní Holmesových případů postupem času cítit takový odpor, že se rozhodl svého hrdinu nechat zemřít, touha čtenářů po dalších dobrodružstvích byla ale natolik silná, že se autor nechal umluvit k pokračování. Málo se však ví, že Doyle odolával nátlaku čtenářů osm let, než se k Holmesovi vrátil v Psovi baskervillském, a další dva roky mu trvalo, než bylo ochoten přivést detektiva zpátky mezi živé.

Holmes jako věčná inspirace

Holmesovské příběhy se staly bezednou studnou námětů pro filmové plátno – vždyť poprvé se Sherlock objevil ve filmu už v roce 1916 a od té doby z něj v podstatě nesestoupil.

Oblíbené jsou adaptace s Christopherem Lee v hlavní roli, současnost pak ovládl britský televizní seriál Sherlock, v němž je detektiv zasazen do dnešní doby a řeší příběhy za pomoci moderních technologií, nebo trochu bláznivé filmové pojetí z let 2009 a 2011, kde se role Sherlocka zhostil Robert Downey Jr.

V našich zeměpisných šířkách si pak na oblibě získal muzikál Ondřeje Gregora Brzobohatého Legenda jménem Holmes v hlavní roli s Vojtěchem Dykem, který si za herecký výkon v této inscenaci odnesl Cenu Thálie.

Samotná postava detektiva, jehož geniální schopnosti jsou vyváženy určitou odtažitostí a svérázností, však inspirovala mnohé další tvůrce a i díky ní vznikly příběhy Hercula Poirota nebo doktora House.

Důkazem obrovského Doyleova citu pro postavy je ale také to, že fenoménem se nestal jen samotný Holmes, ale i další postavy příběhu: neodmyslitelný přítel doktor Watson, Holmesův úhlavní nepřítel Moriarty i fascinují a smyslná Irena Adlerová.

A. C. Doyle a jeho dobrodružný život

A. C. Doyle je nám znám především jako autor Holmesových příběhů, pro něj však bylo spisovatelské řemeslo spíš vedlejší činností. Byl lékařem, celý život cestoval, účastnil se válek, ať už jako vojenský doktor nebo jako válečný zpravodaj, zasazoval se o právo na spravedlivý soud a o práva původních obyvatel v britských koloniích, a to z pozice veřejně známé osoby i jako politik.

Do jeho příběhů se tak promítal jeho dobrodružný život i jeho názory upevněné společenským aktivismem. Mimo detektivek psal i sci-fi a historické romány, kterých si sám cenil nejvíc.

Štítky

Sherlock Holmes v jednadvacátém století

Obliba Sherlocka Holmese neupadá ani v novém tisíciletí, spíš naopak. Je totiž tak mnohovrstevnatou postavou, že ji každý může interpretovat po svém a vytvořit kolem ní nový, trochu jiný příběh. Zároveň jsou příběhy o Holmesovi přitažlivé i svým základním posláním, které nikdy neomrzí: učí nás hledat pravdu, ať už je to jakkoli složité.