Neomezená dovolená? Geniální tah nebo šílenství?

Neomezená dovolená? Geniální tah nebo šílenství?

I když se to dnes může zdát neuvěřitelné, po většinu doby, co druh homo sapiens kráčí po téhle planetě, nemá nárok na dovolenou. Jedná se totiž o výdobytek, který je tu s námi teprve velmi krátce.

Lidé v českých zemích mají obvykle nárok na čtyři týdny placeného volna ročně, což je ještě na rozdíl třeba od USA docela štědrá porce. I když to neplatí absolutně.

Ve Spojených státech totiž v celé řadě firem funguje možnost vybrat si takzvanou neomezenou dovolenou. Také u nás se už ale objevili první průkopníci.

První pionýři

V USA sice existuje největší množství firem, kde se neomezená dovolená uplatňuje, nicméně první byli v roce 1981 Brazilci, konkrétně tamní společnost Semco.

Později tento princip okopírovali hlavně americké firmy v kalifornském Silicon Valley. Odtud se tato myšlenka šířila dál až nakonec dorazila i do našich luhů a hájů. 

Jak to vůbec funguje?

Každá firma má samozřejmě trochu jiná pravidla, ale základy jsou víceméně stejné. Kdykoliv má zaměstnanec potřebu si vzít dovolenou, dohodne se svým nadřízeným a udělá si prostě volno. 

Institut neomezené dovolené se začal zavádět hlavně kvůli obrovskému množství přesčasů, které ovšem často neprobíhají přímo ve firemních prostorách, ale doma. Existuje obrovské množství zaměstnanců, kteří po příchodu z práce ještě dodělávají různé pracovní resty doma, kde však za to nejsou placeni. Toto z pochopitelných důvodů vede v lepším případě ke snížení loajality k zaměstnavateli, v tom horším až k vyhoření.

Možnost vybrat si dovolenou v neomezeném množství tak mnoho stávajících zaměstnanců motivuje k lepším výkonům, zatímco pro potenciální budoucí pracovní sílu jde o velké lákadlo.

Negativa

Dosud to znělo jako noční můra pro všechny zaměstnavatele. Tak hrozné to přeci jen není. Neomezená dovolená samozřejmě není určená pro každého. Tam, kde se pracuje na směny, se tento princip pravděpodobně nikdy zavádět nebude, jelikož by se takovým firmám zhroutil celý systém.

Navíc ani na místech, kde už je neomezená dovolená standardem, není možné si ji vybrat kdykoliv o ní člověk požádá. Vždy ji musí odsouhlasit nadřízený, který k tomu ovšem nikdy nesvolí, dokud nebude mít daný zaměstnanec splněné veškeré zadané úkoly

To však klidně může trvat dlouhé týdny, či dokonce měsíce. V extrémních případech tak může nakonec zaměstnanec dostat méně volna v rámci neomezené dovolené, než na jaké by měl nárok v rámci té klasické.

Chytrý koncept

I když by se na první dobrou mohlo zdát, že příchod neomezené dovolené znamená konečné vítězství prokrastinace, není tomu tak ani vzdáleně.

Jedná se jen šikovný nástroj, jak zefektivnit pracovní nasazení. Někdy na tom může zaměstnanec výrazně vydělat, jindy naopak spíše ztratit.