Pomůcka pro tkadleny i lékaře
Za první výrobce mýdla můžeme označit Babyloňany. S tímto praktickým vynálezem přišli někdy kolem roku 2800 př. n. l. Archeologové objevili záznamy z té doby, které jsou v podstatě prvními dochovanými recepty na výrobu mýdla.
Tuky se tehdy kombinovaly s vodou a popelem z ohniště. Vzniklý produkt se ovšem nevyužíval k osobní hygieně. Pravděpodobně sloužil spíš jako čistidlo textilních vláken, z nichž se následně tkaly látky.
O něco později se mýdlo objevuje u starých Egypťanů. Ti kombinovali živočišné tuky s rostlinnými oleji a alkalickými solemi. Vzniklou látku ani tentokrát nepoužívali k běžnému mytí těla.
Namísto toho sloužila k lékařským účelům – mýdlo mělo urychlit hojení ran či pomáhat proti kožním potížím.
Podobným způsobem, tedy jako lékařský prostředek, využívali mýdlo i Římané. V troskách Pomejí byla dokonce objevena mýdlárna s hotovými mýdlovými kostkami.
Ve 2. století našeho letopočtu nastává pro mýdlo zásadní zlom. Římský lékař Galenos poprvé přichází s myšlenkou využívat jej pro očistu těla. A z výroby mýdla se pomalu ale jistě stává řemeslo…
Mýdlárny na vzestupu
V raném středověku se výrobou mýdla zabývali hlavně Arabové. Obohacovali jej o nejrůznější rostlinné a aromatické oleje i barviva. Jako první také využili hydroxid sodný, který je součástí mýdel dodnes.
V Evropě se centry mýdlového průmyslu staly především dvě země – Itálie a Francie, kde voňavým řemeslem proslulo město Marseille. Při výrobě se uplatnil hlavně olivový olej a nechyběly ani rozličné vůně a barvy. Mýdla se používala jak při koupelích, tak třeba při holení nebo při praní.
Konec 18. a především pak 19. století přály průmyslové výrobě mýdla a jeho masovému rozšíření. Přispěly k tomu nejen nové chemické objevy, ale i důraz na hygienu. Ta začíná být chápána jako důležitý prvek přispívající k dobrému zdraví.
V Čechách se do podnikání v mýdlovém průmyslu vrhl jistý Georg Schicht, řezník a uzenář, pocházející z Rynoltic u Liberce. Se svými mýdlovými kostkami zaznamenal velký úspěch. V jeho šlépějích pokračoval i jeho syn Johann.
Ten v roce 1882 založil továrnu na zpracování tuků, která byla před první světovou válkou největší svého druhu v kontinentální Evropě. Rodina Schichtů byla ovšem po roce 1945 odsunuta a jejich podnik zestátněn.