Lékaři bez hranic je mezinárodní humanitární organizace, která poskytuje zdravotní péči v 70 zemích světa. Založila ji skupina francouzských lékařů a novinářů po přímé zkušenosti s hladomorem v Biafře. Vznikla v roce 1971 a v dnešní době pod její záštitou poskytuje zdravotní pomoc cca 3000 mezinárodních a 32 000 místních spolupracovníků.
Jejich působnost v České republice
U nás organizace působí od roku 2006. O dva roky později založila obecně prospěšnou společnost. Financování je zajištěno od české veřejnosti. Jen díky soukromým dárcům mohou být Lékaři bez hranic nestranní a nezávislí. To jim umožňuje působit tam, kde je jich nejvíce potřeba.
V začátcích se Lékaři bez hranic v České republice soustředili především na nábor nových zaměstnanců pro své mise. Šířili informace o poslání organizace a situaci ve světě mezi širokou veřejnost. Po založení obecně prospěšné společnosti se začali soustředit zejména na své aktivity a získávání finančních prostředků, aby mohli uskutečňovat a rozšířit své dosavadní humanitární projekty.
Přímá zkušenost s hladomorem vše odstartovala
Historie Lékařů bez hranic se začala psát s rokem 1968, kdy se mladá skupina lékařů rozhodla pomáhat uprostřed pařížských pouličních bouří. O tři roky později se z nich stali Médecins Sans Frontières – Lékaři bez hranic. Veřejnost tehdy vůbec poprvé sledovala na svých televizních obrazovkách záběry umírajících dětí.
Jednalo se o provincii Biafra, která se oddělila od Nigérie. Na jejím území decimoval obyvatele hladomor. Tehdy Český červený kříž vyzval dobrovolníky k pomoci. V té době v českém Červeném kříži znali jen dva lékaře - dobrovolníky Maxe Recamiera a Pascala Greletty-Bosviela, kteří kdysi působili v Jemenu.
Obrátili se na ně, aby své řady rozšířili o další lékaře. Jako prvního dobrovolníka našli tehdy ještě studujícího Bernarda Kouchnera. I když neměl ani hotovou diplomovou práci, neváhal a přihlásil se. Nakonec na misi do Biafry odcestoval šestnáctičlenný tým složený ze dvou lékařů Maxe Recamiera a Bernarda Kouchnera, dvou zdravotních sester a dvou klinických specialistů.
Až na místě mladí lékaři zjistili, co je vlastně čeká. Válečná zranění operovali pod palbou nigerijských ozbrojených sil. Viděli umírat civilisty, kteří kvůli blokádě umírali hlady. Tak se rozhodli, že se s veřejnosti podělí o tyto zážitky.