Co je to STARLINK
STARLINK je projekt americké vesmírné společnosti SpaceX miliardáře Elona Muska, který si klade nemalou ambici v oblasti poskytování internetového připojení bez ohledu na to, kde se zrovna na Zemi (a vlastně i mimo ni) nacházíte. Této ambice má v plánu dosáhnout za pomocí sítě až 12 000 družic obíhající na orbitě naší planety.
Raketový nástup
První série satelitů byla na orbitu vynesena v roce 2019. Jednalo se celkem o 60 družic z nichž ani jedna již dnes naši planetu neobíhá.
K dnešnímu datu se na zemské oběžné dráze nachází celkem 2 300 družic vynesených raketou FALCON 9 za pomocí 41 startů. Stejně jako počet obíhajících těles, roste počet aktivních uživatelů sítě. V roce 2021 uváděly zdroje jako počet uživatelů hodnotu cca 10 000. V září tohoto roku se již hodnota pohybovala na číslovce 700 000.
Takže všude na Zemi říkáte?
Vize společnosti je skutečně taková, nicméně v současné chvíli je možné službu pořídit v poměrně omezeném (pokud to porovnáme s cílovým stavem) množství lokalit. Česko patří mezi ty šťastnější.
STARLINK internet si tak nyní mohou vyzkoušet obyvatele většiny území USA, části Kanady, většiny území Evropy a části jižní Ameriky s tím, že ve většině významných světových lokalit je rok 2023 uváděn jako cílový rok spuštění služby.
Smutnou výjimku tak tvoří kontinent Afriky, území Ruské federace a Běloruska, Iránu, Afghánistánu, Kuby a Číny, kde odhadovaná dostupnost uváděná není vůbec.
To musí stát raketu
Pokud se podíváme na nabídku pro případného tuzemského uživatele, vyjde pořízení STARLINK setu ve variantě STANDARD se samoinstalačním balíčkem na 9 100 Kč při měsíčním poplatku 1 400 Kč, přičemž tato varianta by podle samotné společnosti měla koncovému uživateli nabídnout rychlost stahování mezi 50 - 200Mbps, upload mezi 10 - 20Mbps, and odezvu 20 až 40 ms.
Služba se tak vyplatí skutečně spíše uživatelům v odlehlých oblastech odkázaných většinou na jednoho malého providera. Přinejhorším je to alespoň zajímavá alternativa k zamyšlení.
Negativa nejsou?
To víte, že jsou a není jich zrovna málo.
Světelný smog a vesmírné smetí
Od samého svého vzniku je systém kritizován za světelné znečištění noční oblohy, kdy bylo možné „vláček“ satelitů pozorovat pouhým okem. Další oblast kritiky směřovala na potenciální riziko vzniku velmi nebezpečného vesmírného odpadu v případě řetězové kolize satelitů.
S oběma problémy se ve STARLINKu snaží aktivně bojovat. Nová generace družic vynesena v srpnu 2020 je již vybavena sluneční clonou VisorSat, které pohlcuje sluneční záření v mnohem větší míře, než tomu bylo u předchozích verzí satelitu.
Problematiku vzniku vesmírného odpadu se ve STARLINKu snaží řešit tím, že jsou jednotlivé družice vybaveny vlastním autonomního pohonem, díky jemuž se družice umí již existujícímu vesmírnému smetí vyhnout. Družice, které jsou z provozu vyřazeny, jsou postupně deorbitovány. Díky své nízké hmotnosti se v atmosféře Země úplně rozpadnou.
Klesající kvalita služby
V aktuálním roce se také ve větší míře objevily stížnosti stávajících klientů na citelný propad kvality a nevyzpytatelnost poskytované služby, což je dle společnosti samotné způsobeno tím, že klientská základna roste rychleji než přenosová infrastruktura.
Hvězdné války
Satelity STARLINK se také aktivně zapojily do vojenského konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, kde pomáhají ukrajinským vojenským složkám vzájemně komunikovat. Veškeré náklady na provoz hradí společnost SpaceX.