Luk není žádná novinka, vyrobit si ho dokázali už v pravěku. Podle vědeckých nalezišť se ukazuje, že na našem území se jednalo o hojně využívanou loveckou zbraň. Ovšem hlavního rozmachu se luky dočkaly ve středověku. Středoevropský luk dosahoval velikosti až 190 cm, přičemž šípy byly dlouhé okolo 80 až 90 cm. Tato zbraň se logicky musela vyrábět z pružných a pevných dřevin. Jako nejvhodnější se ukazovalo dřevo z tisu, jasanu nebo jilmu. V nejkrajnějším případě výrobci sáhli po dubovém. Dostřel takto vyrobených luků se spolehlivě pohyboval kolem 100 až 150 metrů, nicméně nebylo problém zasáhnout ani terč ve vzdálenosti 200 metrů.
Lukostřelba ve sportu
Forem sportovní střelby je hned několik. Asi nejvíce rozšířenou je tzv. terčová lukostřelba, která spočívá ve střelbě na přesnost a danou vzdálenost. Tyto vzdálenosti mohou být odstupňované v různých délkách. Existuje dokonce federace, která tuto disciplínu zastřešuje. U nás pod ní spadá tzv. Český lukostřelecký svaz.
V Evropě a Americe je pak oblíbená ještě terénní lukostřelba. Oproti terčové jsou terče rozmístěné v různých vzdálenostech v přírodě. Tím ale zdaleka množství disciplín nekončí. Za zmínku stojí ještě 3D lukostřelba nebo střelecké soutěže s historizujícím vybavením. V případě 3D lukostřelby se nejedná o soutěž, kdy byste stříleli z luku s nasazenými 3D brýlemi na očích. Pouze v přírodě jsou na místo klasických terčů rozmístěné 3D figuríny zvířat, které musí soutěžící zasáhnout.
Luk se objevuje i na olympiádě
Lukostřelba se přirozeně nevyhnula ani olympiádám, kde je ale její historie poměrně spletitá s celou řadou vynucených pauz. Poprvé se lukostřelba na Letních olympijských hrách objevila v roce 1900. Její zařazení do programu pokračovalo i v letech 1904, 1908 a 1920. Od roku 1924 je ale z her vyřazena. Teprve v roce 1958 Mezinárodní olympijský výbor rozhodl o jejím opětovném zařazení mezi olympijské disciplíny, pokud organizační výbor dané země projeví zájem. Avšak pravidelně se střelba z luku začala na LOH objevovat až od olympiády v Mnichově roku 1972. Lukostřelba je provozována i handicapovanými sportovci, tzv. Para-Archery.
I Česká republika měla na LOH své zastoupení. Ostravská rodačka Barbora Horáčková se zúčastnila LOH v Pekingu roku 2008. Dneska se už věnuje trénování budoucí české lukostřelecké elitě. V Pekingu se nominovala na poslední chvíli spolu s Martinem Bulířem. Díky jejich zastoupení se česká střelecká scéna dočkala prolomení 28 let bez účastí lukostřelců na LOH.
Není potřeba čekat na příští olympijské hry v roce 2020 v japonském Tokiu, abyste si užili svistu šípu vystřeleného z luku. Spolu s kolegy dostane na firemní akci sadu luků, zástěny i terče. Pod dohledem instruktorů si zastřílíte, jako byste byli samotní olympionici.
Časté otázky
Jak daleko dostřelil středověký luk?
Dostřel se spolehlivě pohyboval kolem 100 až 150 metrů, terč se ale dal zasáhnout i ve vzdálenosti 200 metrů. Středoevropský luk měřil až 190 cm a vyráběl se nejčastěji z tisu, jasanu nebo jilmu.
Jaké druhy lukostřelby existují?
Nejrozšířenější je terčová lukostřelba, střelba na přesnost a danou vzdálenost. Dále existuje terénní lukostřelba s terči rozmístěnými v přírodě a 3D lukostřelba, kde se střílí na figuríny zvířat.
Od kdy je lukostřelba olympijským sportem?
Poprvé byla na letních olympijských hrách v roce 1900. Od roku 1924 byla vyřazena a o jejím návratu rozhodl v roce 1958 Mezinárodní olympijský výbor. Pravidelně se objevuje od olympiády v Mnichově 1972.
Jak probíhá lukostřelba na firemní akci?
Dostanete sadu luků, zástěny a terče a pod dohledem instruktorů střílíte, jako byste byli olympionici.
Od pravěkého luku po moderní soutěž
Luk je zbraň, která byla známá už pravěkým lovcům. Svého vylepšení a rozmachu se dočkala ve středověku, kdy lučištníci byli nedílnou součástí vojsk. V dnešní době se jedná o sport, který se už pravidelně objevuje taky na Letních olympijských hrách. Vy však do těch příštích v Japonsku čekat nemusíte a v rámci teambuildingu si vystřelíte možná i trofej.
