Casanova

Casanova

Casanova patří mezi nejznámější milovníky vůbec. Byl však také vyhlášený dobrodruh, chvíli pracoval i jako špión a ke stáru se z něj stal dokonce i spisovatel. Tato výrazná osobnost sice neměla žádný valný vliv na chod dějin, nicméně i přesto jméno tohoto muže zná takřka každý.

Hodně za to vděčí svému autobiografickému románu. Ovšem nejen jemu.

Geniální dítě

Casanova poprvé spatřil světlo světa v roce 1725 v italských Benátkách. Toto město už tehdy bylo proslavené svými karnevaly a uvolněnou zábavou, což se zákonitě muselo na malém Casanovovi podepsat. Dle jeho pamětí právě zde přišel o věneček, a sice v jedenácti letech. Tehdy se evidentně dospívalo trochu rychleji než dnes.

I když ho po jeho prvním erotickém zážitku ženy doslova učarovaly, nevěnoval všechen svůj čas jen jejich svádění. Málo se to ví, ale Casanova byl mimo jiné i velmi dobrý student.

Na univerzitu se dostal ve dvanácti a po pěti letech ji zdárně dokončil. V sedmnácti se mohl pyšnit právním vzděláním, díky čemuž měl leckde dveře otevřené dokořán.

Jeho šarm ho dostal až do vězení

Casanova byl výřečný a zároveň okouzlující, a tak si získal přízeň nejen mnoha zámožných mužů, ale hlavně jejich žen. Nezaměřoval se však pouze na mladé krásky, často se dvořil i zralejším ženám. Důvod byl prozaický, vydělával si tak totiž na živobytí. 

Dámy z vysokých kruhů rozhodně neměly hluboko do kapsy a rády se o své peníze, respektive peníze svých manželů, s Casanovou dělily.

Takovýto dobrodružný život měl samozřejmě svá úskalí a nejznámější světový svůdník tak často musel ze zámků a honosných vil utíkat postranními dveřmi či přes balkón.

Za své zhýralé chování se Casanova dokonce dostal i do vězeňské cely, kde nějakou dobu pobýval. Nakonec však pomocí kovového bodce, kterým dokázal vydlabat dostatečně velkou díru, aby jí byl schopen prolézt, nakonec utekl.

Tato zkušenost mu však příliš oči neotevřela a Casanova i nadále využíval svého šarmu ke zlepšení své životní úrovně. Mírné zklidnění přišlo až se stářím.

Práce u Valdštejna

Casanova se na podzim svého života přesunul do Čech, konkrétně na zámeček Duchcov, kde dostal za úkol dělat správce knihovny. Zprvu se mu do toho sice moc nechtělo, avšak nedostatek financí ho nakonec přiměl tuto práci přijmout.

Velkou zásluhu na tom však měla i osoba hraběte Valdštejna, pána Duchcova, se kterým si benátský svůdník notoval.

Hrabě sice měl Casanovu v oblibě, avšak jeho podřízení měli zcela opačný názor. Slovní potyčky a vzájemné naschvály byly na Duchcově na denním pořádku.

Největší potíže měl s místním správcem, který společně s jedním sluhou dokonce vystavili pokálený Casanovův portrét. Tento čin měl za následek přesun správce na jiný zámek.

Štítky

Talentovaný spisovatel

V Duchcově se Casanova nezabýval pouze pletichami s personálem, ale také psaním. Během tohoto období dokázal vytvořit mnoho děl, a to včetně svého autobiografického románu Dějiny mého života

Hlavně díky tomuto dílu víme, že nějaký Casanova vůbec existoval. Velkou měrou se o to zasloužil i jeho patron, Albrecht z Valdštejna, jenž ho v jeho spisovatelské činnosti podporoval. Giacomo Casanova zemřel přirozenou smrtí ve svém křesle v roce 1798. 

Pokud se chcete na chvíli vžít do kůže tohoto svůdníka, můžete absolvovat únikovou hru Dobrodružství Casanovy.