O brněnském drakovi

O brněnském drakovi

Mýty, báje, pověsti, pohádky, báchorky nebo pověry, tolik je toho, co si můžeme vyprávět. Mýty a báje nás mají přimět k zamyšlení se nad jejich příběhem a symbolikou. Pohádky a báchorky dneska už povětšinou končí šťastným romantickým koncem, ale ne vždy tomu tak bylo. Odjakživa ale sloužily jako takové vzorové příběhy dětem o lidských vlastnostech. Pověsti jsou na rozdíl od pohádek založeny na jisté dávce pravdivosti. Ta se ale díky ústnímu převypravování po dlouhá léta mohla zcela vytratit. Příkladem může být například pověst O brněnském drakovi. Rozhodněte se sami, jestli jí budete věřit.

Jak se pověsti povídají

Jak už to u pověstí bývá, povídá se řada různých variant tohoto příběhu. Ti uvážlivější tvrdí, že brněnského draka přivezli křižáci ze svých dlouhých výprav nebo také, že byl darován pánům z radnice samotných tureckým sultánem. Jenže my, kteří rádi věříme na pohádky, máme raději jinou verzi tohoto příběhu. Tu o odvážném tovaryšovi a o tom, jak svým důvtipem a vynalézavostí zachránil celé město. Říká se, že drak visící v podchodu Staré radnice v Brně kdysi musel žít v okolí řeky Svratky, kde měl svou malou jeskyni.

O mazaném tovaryšovi

Příběh začíná před dávnými staletími, kdy podle pověstí žil u řeky Svratky hrozivý drak. Tyranizoval a trápil brněnské obyvatele v celém širokém okolí. Když měl drak hlad, požíral, co mu přišlo pod tlamu. Sedláci přicházeli o svou obživu a báli se dokonce i o holé životy. Nikdo ale nevěděl, jak se draka zbavit. Radní proto přišli s nápadem a vypsali odměnu 100 zlatých tomu, kdo by draka zabil. Dlouho ale nikdo nenašel odvahu.

Až po nějakém čase, jednoho dne, se v hostinci U Modrého lva objevil cizí mládenec. Byl to řeznický tovaryš, který vandroval po světě. Vyslechl si vyprávění brněnských o svých starostech s drakem a odvážně povídá: „Tak já vás toho draka zbavím!“ Jediné, co po brněnských chtěl, byl pytel nehašeného vápna a pořádný kus volské kůže. Přesto že všichni pochybovali a nevěřili slibům cizího mládence, přinesli vše, co po nich chtěl. Tovaryš vápno a volskou kůži naložil na vůz a odjel směrem k řece.

Řeznický tovaryš byl velmi mazaný a vymyslel lstivý plán. Zašil totiž nehašené vápno do volské kůže a připravil tak drakovi malou svačinku. Když dorazil k řece, kde drak obvykle odpočíval, položil kůži na zem, utekl o kousek dál a jen čekal. Netrvalo dlouho a drak ucítil vůni masa. Připlazil se k volské kůži a začal hodovat. Když narafičenou past dojedl, odplazil se k řece Svratce, pořádně se napil a odpočíval. Voda ale po chvíli udělala své. V drakovi začalo vřít vápno, jeho břicho se začalo nadouvat a nadouvat, až prasklo.

Tovaryš se vrátil do města, kde byl oslavován jako hrdina. Radní mu vyplatili slibovanou odměnu sto zlaťáků a on se znovu vydal vandrovat po světě. Brňanům spadl obrovský kámen ze srdce a nemuseli se od té doby bát žádné příšery. Na oslavu tovaryšova činu byl drak pověšen do průchodu Staré radnice a stal se jedním z hlavních symbolů města Brna.

Za drakem do Brna

Jádro pověsti bývá dost často pravdivé. Častým převyprávěním se ale příběh může zcela změnit. Jedna taková brněnská pověst vypráví o odvážném řeznickém tovaryšovi, jak zachránil město Brno od netvora. Drak dneska visí v průchodu Staré radnice. Zahrajte si naši týmovou soutěž Treasure Hunt Brno a poznejte tak krásy města. Třeba potkáte i draka.