Komunikačních kanály, které používají lidé, jsou verbální a neverbální. Verbálním kanálem člověk vyjadřuje své potřeby, obavy i hrozby za pomocí řečnické činnosti. Zatímco neverbální komunikace je ta, která využívá jiné nástroje, než je hlasový projev. Komunikace je vedena po několika kanálech, které se dělí podle smyslu člověka, tedy toho, jakým receptorem zprávu přijímá.
Druhy komunikačních kanálů
Auditivní kanál využívá sluchového aparátu při použití verbální řeči. Vizuální kanál zase zrakového aparátu při pozorování těla, mimiky a gest. Taktilní kanál využívá pohyb těla, ale zaměřuje se na přímý kontakt, tedy doteky. Čichový kanál získává informace z vnímání pachových stop. Teplotní zase z teploty prostředí a tělesné teploty. Poslední je chuťový kanál, který vjemy rozpoznává na základě chuťových prožitků se zapojením chuťových buněk.
Obvykle je během komunikace používáno několik komunikačních kanálů najednou. Může se ale stát, že některý je eliminovaný, nebo chybí úplně. Například při ztrátě zraku nebo hluchotě. Mezilidská komunikace se odvíjí od komunikátora, který sdělení odesílá, přes srozumitelné symboly (jazyk, gesta), po zachycení a dekódování vzkazu příjemcem až po pochopení a interpretaci sdělení.
Šum
Komunikační kanály však mohou být ovlivněné šumem, jejich špatným výběrem a nevhodným kódem sdělení. Šum může vycházet ze zdroje mimo posluchače a mluvčího. V takovém případě se jedná o fyzický šum. Pokud je zdrojem vada řeči nebo sluchu, jedná se o fyziologický šum. V mnoha případech je špatná interpretace sdělení způsobená šumem psychologickým, mezi který se řadí předpojatost, expresivita, uzavřenost apod. Ať tak či onak, všechny tři v konečném důsledku mají výsledek nesprávného pochopení a interpretace daného sdělení.