Odpovědí na ni byly kamenné vodovody, které vedly z větší části pod zemí. Údolí překlenuly za pomocí akvaduktů, které dopravovaly vodu samospádem do místa určení. Římané stavěli monumentální akvadukty, které přiváděly vodu do městských lázní a na městský trh. Díky tomuto unikátnímu systému bylo vodou zásobováno více než milion lidí v tehdejší době.
Mistrovská díla postavily ruce Římanů
I když Římané akvadukty nevynalezli, v jejich stavění se stali velmi úspěšnými. Jejich stavby se ukázaly jako velmi odolné, trvanlivé a efektivní. Prvním římským akvaduktem byla Aqua Appia, která přiváděla vodu z 16,4 km vzdáleného pramene. Byla postavená tak, aby dodala do městské fontány na dobytčím trhu 75 000 m3 vody denně. O čtyřicet let později byl vybudovaný v pořadí druhý akvadukt, který město zásoboval dvojnásobným množstvím vody oproti prvnímu. Byl také schopný vodu přivádět i do výše položených částí města.
Voda však začala mizet z důvodu nelegálního odběru a samovolného úniku kvůli rozpadajícím se akvaduktům. V roce 145 př. n. l. jí najednou bylo opět nedostatek. Tak byl postavený v pořadí třetí a nejdelší akvadukt, který vodu přiváděl až na samotný vrchol Kapitolu. Voda byla čerpána téměř u všech římských akvaduktů z údolí a vrchovin Anio.
Stavbě předcházely pečlivé přípravy
Než se akvadukty začaly stavět, musela být celá oblast pečlivě vyměřena. Prověřovalo se hlavně to, aby po celé délce stavby byl zajištěný dostatečný sklon tak, aby voda stále tekla. Sklon kontrolovali chorobatem, vodní váhou, která byla podobná té dnešní. Římané si dobře uvědomovali vliv olova na horníky a jejich spojitost se zdravím. Proto upřednostňovali keramické a kamenné trubky před těmi olověnými.
Pokud někdy byly použity trubky z olova, kontaminaci vody snižoval nepřetržitý tok vody. Přesto však byla koncentrace olova v této vodě asi 100krát vyšší než u místních pramenitých vod. Takto rozsáhlý systém potrubí vyžadoval pravidelnou údržbu. Bylo kontrolováno, zda nedochází k nezákonné setbě, orbě nebo stavbě dalších budov v okolí. To zajistily bezpečnostní koridory, které byly vzdálené na každou stranu až 15 stop. Pro čištění potrubí byly zřizovány speciální hlídky, které ho čistily od nánosů a řas.