První lety
Za pomoci kosmického raketoplánu uskutečnili lidé první lety, které je vynesly do onoho neznámého prostoru. Program vesmírných letů, díky kterému se lety do vesmíru uskutečňovaly, provozovala vládní organizace NASA pod názvem Space Transportation System (Space Shuttle). Poslední let proběhl 8. července 2011. Lety řídilo středisko v texaském Houstonu.
Konstrukce raketoplánu
Raketoplány jsou sestrojené ze tří částí. Tvoří je dva startovací stupně Solid Rocket Boosters, odhazovací nádrž External Tank a družicový stupeň Orbiter, který má hlavní motory Space Shuttle Main Engines. Takto sestavený raketoplán měl při startu délku přes 56 m a vážil okolo 2050 tun. Při přistání pak vážil okolo 90-115 tun podle hmotnosti nákladu, který vezl zpět. Družicový stupeň o délce 37,24 m a výšce 17,25 m má vlastní křídla s rozpětím skoro 24 m. Jeho hmotnost se pohybuje okolo 90 tun.
Prostor pro členy posádky má objem okolo 71,5 m3 a může v něm být 7 až 10 osob. Letová paluba je umístěná v jeho horní části a dole se nachází obytná část s průlezem pro nástup a výstup posádky. Zároveň se dá z tohoto prostoru vejít do nákladové části, sanitárního zařízení, kuchyňky a prostoru pro odpočinek.
Dokonalé počítače i opláštění
Řídící jednotka je umístěná v horní části letové paluby a je složená z 5 hlavních počítačů typu IBM AP-101S. Jejich výkon je 1 milion operací za sekundu. Systém těchto počítačů je tak důmyslně sestaven, že se během vzletu a přistání čtyři z nich vzájemně kontrolují. Pátý z nich funguje jako záložní. Řízení je zajištěno autopilotem, kterého má na starost hlavní počítač.
Trup je uzavřený dvoukřídlými dveřmi a nachází se v něm dálkový manipulátor Remote Manipulator System, tři palivové baterie s výkonem 3x7 kW, čtyři kyslíkové nádrže a čtyři vodíkové nádrže. Dále jsou v jeho zadní části umístěné tři turbočerpadla hydraulického systému, která mají na starost ovládání motorů SSME a aerodynamických řídících ploch.
Trup raketoplánu se vyrobený z největší části z lehkých hliníkových slitin. Tam, kde dochází k největšímu mechanickému namáhání, je umístěna ocel a titanové slitiny. Na povrchu je tepelný štít. Příď a náběžná část křídel jsou chráněné uhlíkovými laminátovými panely, které jsou kryté glazurou ze směsi oxidu hlinitého, křemičitého a karbidu křemíku. Panely zajišťují ochranu proti oxidaci. Zbytek křídel a spodek trupu je pokrytý dlaždicemi z vysoce porézního oxidu křemičitého. Na raketoplánu je celkem 30 tisíc těchto dlaždic.
Vesmír objevujeme za pomocí sond
Raketoplány ke svému letu tam i zpět potřebují nejen dokonalé počítače, které se umějí navzájem hlídat, ale také opláštění, které odolá vysokým teplotám. V naší galaxii lidská noha vstoupila jen na Měsíc. Přesto byli lidé schopni na toulky galaxii vypustit sondy, které přinesly obrázky a informace o nejvzdálenějších planetách naší galaktické soustavy. Láká vás představa vesmírného cestování? Přijďte se svými kolegy na náš Večírek v předaleké galaxii. Bude to mezihvězdná párty, na kterou jen tak nezapomenete.
